Končím...

Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka... Rozhodla jsem se, že nadále na sebe 
beru odpovědnost osmiletého dítěte.
Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.
Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků.
Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože je můžu sníst.
Chci v létě ležet ve stínu velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu.
Chci se vrátit do časů, kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček - 
a nevadilo mi to, protože jsem nevěděla, co všechno nevím a bylo mi to fuk.
Uměla jsem být jenom šťastná v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat. 
Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří. Chci věřit, že všechno je možné. 
Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi. Chci žít zase jednoduše.
Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv, starostí, jak přežít do 
výplaty, účtů, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí. Chci věřit v moc úsměvu, objetí, laskavého slova, 
pravdy, spravedlnosti, míru, snu, představivosti, naivnosti a stavění sněhuláka.
Takže tady je má občanka, řidičák, kreditkarty a formulář na daňové přiznání. Oficiálně rezignuji na dospělost.
A jestli o tom chceš ještě diskutovat, musíš mě nejdřív chytit!

                                                                                                                                                                                     zdroj: orisky.webz.cz